Běh očima fyzioterapeuta
Běh je pro nás přirozený. Má to svoje ALE, protože pohybový aparát dostává v dnešní době zabrat moderním způsobem života. Dochází k velkému zatížení statickými pozicemi. Na to není náš organismus dobře adaptovaný.
Běh je pravidelný pohyb, kterým se pohybujeme směrem kupředu. Jeho pravidelnost umožňuje, aby byl pohyb ekonomický a pro tělo nebyl příliš zatěžující.
Předpoklady pro veškerý pohyb našeho těla je stabilita a mobilita zároveň. Mobilitu kloubů potřebujeme, aby byl vůbec pohyb segmentů umožněný. Stabilita je pak posturální zajištění a stabilizace segmentů vůči sobě. Něco co naše tělo drží v prostoru a my se nesesypeme jako hromádka kostí na zem. Jedná se o adekvátní souhru svalových řetězců na celém pohybovém aparátu. Zapojení svalů nesmí být, ale příliš urputné. Je třeba aby zůstala dostatečná kapacita na další pohyb, který budeme od těla očekávat.
Pro zhodnocení běžeckého pohybu je třeba se zaměřit na 3 nejdůležitější oblasti:
trupová stabilizace
centrace kyčelního kloubu
funkce hrudní páteře
Trupovou stabilizací je myšlena aktivita tzv. hlubokého stabilizačního systém. Komplex svalů, které zajišťující trup při veškerých aktivitách. Patří sem svaly břišní stěny, svaly podél bederní páteře, bránice a pánevní dno. Jejich vzájemná spolupráce zajišťuje trupový válec v gravitačním poli a při veškerých pohybech, kterým tělo vystavujeme. Jedině jejich precizní spolupráce udržuje v dobrém postavení bederní páteř, umožňuje volný dech a zajišťuje nejlepší postavení pánve.
Kyčelní kloub je jedním z nejdůležitějších kloubů našeho těla. Jedná se o převodník sil a pohybů mezi dolními končetinami a trupem. Hraje klíčovou roli nejen v udržení pozice ale i v pohybu samotném. V jeho funkci hraje roli strukturální poměry uvnitř kloubu. Struktura kyčle se formuje již během prvního roku života podle toho, jak se děti hýbou. Od prvních kroků pak vývoj probíhá i ve vertikále a struktura kloubu získává další impulzy. Další naprosto zásadním prvkem ve funkci kyčle je svalová stabilizace. Svaly přímo kolem kyčle, ale i delší svalové smyčky, které přes kloub probíhají, mohou zcela zásadně měnit postavení a funkci kloubu.
Proč jsou vlastně kyčle tak důležité? Jejich nastavení a funkce je určující pro osu celé dolní končetiny.
Hrudní páteř je dalším zásadním segmentem. Přirozená křivka hrudní páteře je kyfóza. To znamená, že je páteř v hrudním segmentu mírné vykelnutá dozadu. Toto postavení hrudní páteře je zásadní pro její další možnosti mobility do dalších směrů. Velmi často hrudní páteř ztrácí rotabilitu vlivem sedavého způsobu života. Rotabilitu hrudních obratlů vůči sobě potřebujeme pro pohyb horních končetin při běhu nebo při chůzi. Správné nastavení hrudní páteře je také podstatné pro dech. Křivka hrudní páteře určuje prostornost hrudního koše a možnost expanze plic. Stejně tak ovlivňuje postavení a funkci bránice, což je hlavní dechový sval.
Pro zhodnocení běžeckého vzoru postupně procházíme celý pohybový aparát. Jen lokální zhodnocení jednoho segmentu není zcela odpovídající. Všechno je třeba dávat do souvislostí a zhodnotit pohybový vzor celkově.
Iniciální kontakt nohy se zemí ideálně očekáváme pod tělem. Pokud noha prochází směrem dopředu v relaxované podobě, tak je kontakt v oblasti středu chodidla. Následuje tzv. midstance, kdy je noha zatížena a váha těla přes ní přechází směrem k dalšímu dokroku. Ve fázi midstance nechceme vidět propad žádného segmentu dolní končetiny směrem dovnitř ani ven. Po midstance prochází tělo nad stojnou dolní končetinou dopředu. Dolní končetina se tím dostává za tělo, kde by mělo dojít k jejím zbalení a přenosu směrem dopředu. Během této fáze se velmi významně na pohybu podílí kyčel a svaly, které jsou s ní spojené.
Budeme-li sledovat jednotlivé segmenty během běžeckého kroku, tak první kde se zastavíme je oblast hlezna. Během žádné z fází běžeckého kroku necheme vidět propad kloubu nebo patní kosti směrem dovnitř. To je určující jak pro funkci chodidla, tak la ei nastavení zbytku dolní končetiny. Stejně tak u kolenního kloubu kontrolujeme, zda nedochází k jakému propadu nebo vychýlení. Kyčelní kloub by měl být dostatečně silný, aby při došlapu na dolní končetinu zůstává pánev i trup neustále vyrovnané v ose a nedošlo ke stranovému poklesu nebo nějaké výchylce. Stejně tak od kyčle očekáváme dostatečnou sílu při přenosu zadní nohy směrem před tělo. Silný trup a jeho kvalitní stabilizace pak zvládne odolat vychýlení těla v předozadním nebo bočném směru. Opět očekáváme, že svaly budou schopny udržet trup v ose. Na trupu pak chceme vidět drobnou rotaci v hrudní páteři, které odpovídá souhybu paží. Paže by se pak měly volně pohybovat z ramen a nemělo by docházet k jejich přílišnému zapojení, což se projeví ve zvýšeném napětí v oblasti krku nebo jejich pohybu přes osu těla k druhé straně.
Pokud budeme chtít při běhu udržet přirozenou křivku páteře, tak by náš pohled měl směřovat lehce před tělo. Tedy koukáme po čem běžíme.
V případě zajištění všech těchto modalit běžeckého kroku nevidíme velkou výchylku těžiště směrem nahoru dolů nebo dokonce do stran. Protože je běh tzv. řízený pád, tak můžeme v bočném pohledu vidět náklon těla vpřed. Náklon by měl vycházet z kotníků a ne z kyčlí, protože tím by kyčle ztrácely svou plnou funkci pro běh.